Historie Koloběhu

Koloběžkové dějiny

Již od pradávna se lidé pokoušeli vymyslet vozidlo poháněné vlastní silou. 1350 let před naším letopočtem v hrobce egyptského vládce Tutanchamona byla nalezena kresba zobrazující zařízení poháněné odrážením nohou od země. Rok 1791 - jeden Francouz jménem Medé de Sivrac zkonstruoval tzv. "celeriferu"- rychloběžku, která se skládala ze dvou pevných kol spojených lavičkou. Následuje rok 1817 a jeden německý lesník, baron Karl Friedrich Drais von Sauerbronn si nechává patentovat jednoduchý stroj. Ten je tvořen dřevěným rámem se sedačkou a dřevěnými loukoťovými koly neboli běhací stroj - draisina. Našim prvním jezdcem byl spisovatel Jan Kollár (1793-1852), který na draisině jezdil v dobách svých studií v Jeně. Pozn.- Ve své Slávy dceři to popsal takto:"Abych pak běh zrychlil kroku svého a si při tom času uspořil, koupil jsem stroj, který utvořil v Mannheimu Drais roku přítomného

Historie koloběžek a bicyklů se svým vývojem prolínají, proto nám připadá škála historických strojů chvíli jako koloběžka a chvíli jako bicykl, ale nakonec je to vždy odrážedlo. Odrážedlo nebo také tréninkové kolo je jízdní kolo, které není poháněno prostřednictvím pedálů, ale odrážením nohama o zem. Od koloběžky se liší tím, že jezdec sedí na sedle a odráží se střídavě oběma nohama. Historie koloběžek sahá na přelom 19. a 20. století, do období velkého rozmachu průmyslu. V této době se v průmyslových předměstích snažily děti zabavit při svých hrách, a tak vznikly první prototypy koloběžek. Většinou šlo o staré podvozky nebo vyřazená kolečka, která se připevňovala na prkna z dřevěných beden. Jako řídítka a krk koloběžky bylo použito další prkno. Mezi dětmi se koloběžky staly velmi oblíbené, proto se o jejich výrobu postupně začali zajímat výrobci. Vedle dřevěných koloběžek se začaly vyrábět i koloběžky přepychově vybavené. Snahou výrobců bylo zdokonalit výrobu a změnit používané materiály. Dřevo působením vlhka hnilo a podvozek díky rezavění zadrhával. Výrobci proto začali používat komponenty z jízdních kol, díky kterým se jízdní vlastnosti koloběžek o mnoho zlepšily. Díky rozmachu výroby a obliby jízdních kol ustupují koloběžky na nějaký čas do pozadí. Bicykly mají oproti koloběžkám větší využitelnost (možnost převážení nákladu, větší rychlost, a i dojezd na větší vzdálenosti...). Navíc se jízdní kola stala módní záležitostí. V českých zemích má výroba koloběžek dlouholetou tradici. Od roku 1904 se vyráběly koloběžky v Duchcově ve firmě Rudolfa Hirsche "HIKO-Werke". Ve 30. letech 20. století vyráběl koloběžky závod dětskými vozidly "Autosalon malých" firmy Jaňour v Praze. Firma nejprve vyráběla koloběžky v dřevěném provedení s gumovými koly a v ceně kolem 40 Kč. Teprve ve 40. letech se rozběhla také sériová výroba koloběžky v kovovém provedení a s gumovými nafukovacími koly v kuličkových ložiscích, s niklovanými blatníky, nožní brzdou a zvonkem. V obchodech byla k dostání za 200 Kč. V současné době je Česká republika světovou velmocí ve výrobě koloběžek pro dospělé. Koncem 90. let 20. století představil švýcarský vynálezce a bývalý bankéř Wim Ouboter svou vlastní konstrukci lehké hliníkové koloběžky. Ta byla prvoplánově určena pro jeho sestru, která měla díky kratší noze potíže s jízdou na kole. Inspirací byl i život ve městě, kde jsou vzdálenosti často příliš velké pro chůzi a malé pro jízdu autem.

Na koloběžkách se pořádají závody i na mezinárodní úrovni a závody mají několik disciplín. Sportovní koloběžkářskou velmocí je Finsko, těsně následované Českem. Prvním českým mistrem světa byl Michal Kulka v tzv. dlouhém závodu (32 km)

Z čeho jsem čerpal.

https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/42027/1/BP_Baumanova_Lenka_2020_KOLOBEZKA.pdf

Vřele doporučuji k přečtení celé bakalářské práce, ale hlavně 3,4...trhněte si nohou :)